3. Co lidské tělo šeptá o Bohu

Motto:

„[Kristus] vystoupil na katedru kříže a předal nám své učení, které napsal na svém těle. 
Udělal ze sebe knihu, jejíž písmena jsou tak viditelná, 
že je každý člověk může dokonale číst i přes slabost svého rozumu a svého zraku.“

Sv. Kateřina Sienská, Listy, č. 318

„Když vidíme tvého narozeného Syna, vidíme tebe, Bože neviditelný, a jsme uchváceni láskou k tobě.“ (Preface 1. o Narození Páně)

 

Hlavní myšlenky:

Lidské tělo má svou vlastní řeč, která pochází od Boha (Bůh totiž stvořil člověka ke svému obrazu) a k Bohu odkazuje, o Bohu hovoří.

O Bohu hovoří jak tělo muže a ženy každé zvlášť, tak (především) společně – když vytvářejí společenství lásky a života: „jedno tělo“. Manželská láska (vyjádřená i tělesně) je tak obrazem (i když velmi, velmi nedokonalým) lásky Boží Trojice.

Tělo muže a ženy zjevuje (vzpomeňte na 1. díl seriálu):
– Kdo je Bůh (Společenství lásky a života);
– jaké je naše povolání (darovat se v lásce druhým);
– jaký je Boží plán s člověkem (darovat se nám v Kristu – Ženichovi);
– jaký je konečný smysl našeho života (darovat se v lásce Bohu).

Jedinečným způsobem hovoří o Bohu tělo Ježíše Krista na kříži. Právě tělo Kristovo je ta nejlepší teo-logie („řeč o Bohu“). 

Tělo Kristovo na kříži hovoří o lásce Božího Syna k Otci [„Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (Lk 23,46; ČEP)] i lásce Krista-Ženicha k církvi-nevěstě [„To je mé tělo, které se za vás vydává.“ (Lk 22,19; ČKP)]. Svatý Řehoř Veliký to vyjadřuje následovně: „To, jak miluji svého Otce, ukazuji tím, s jak velkou láskou umírám za své ovce.“

Otázky k diskusi a dalšímu promýšlení:

  1. Slyšeli jste někdy pojem „teologie těla“? V jaké souvislosti? Co ve vás vyvolává?
  2. Uvažovali jste někdy nad tím, že by vaše tělo mohlo něco „říkat“ o Bohu? Zažili jste někdy situaci, kdy k vám tělo druhého nějak promlouvalo o Bohu? Napadlo vás někdy uvažovat o tom, že tělo je Božím „prorokem“?
  3. Je pro vás vaše tělo někdy překážkou ve vztahu k Bohu? Kdy? Pomáhá vám naopak tělo při modlitbě? Modlíte se tělem?
  4. Vnímáte své tělo jako Boží dar? Poděkovali jste za něj někdy Bohu?
  5. Uvažovali jste někdy nad skutečností, že váš život pochází přímo od Boha? (Bůh v okamžiku početí tvoří nesmrtelnou duši člověka.)
  6. V umění bývají díla mimo jiné ceněna na základě toho, kdo je jejich tvůrcem. Uvažovali jste někdy o tom, že jste „Boží umělecké dílo“?
  7. Rozjímali jste někdy nad Kristovým tělem na kříži? Co ve vás pohled na Kristovo zmučené tělo vyvolává? Hovoří k vám?
  8. Co ve vás vyvolávají Kristova slova: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“?
  9. Bůh je neviditelný. Přemýšleli jste ale někdy o tom, že díky vtělení Božího Syna, díky tělu Kristovu, se pro nás Bůh stává viditelným?
  10. Co ve vás vyvolává pohled na malého Ježíška v jesličkách?

Doporučené zdroje:

  • Healyová, M.: Muži a ženy jsou z ráje. Praha: Paulínky 2009.
  • West, C.: Teologie těla pro začátečníky. Praha: Paulínky 2010.
  • Kohut, P. V.: …aby se tělo stalo slovem. Communio 4 (2006), str. 367-382.
  • Kolektiv autorů: Učit se milovat. Praha: Paulínky 2015.

Doplňující texty:

1. Z Teologie těla sv. Jana Pavla II.:

  • „Protože se Boží Slovo stalo tělem, tělo vstoupilo do teologie (…) hlavní branou“ (2. dubna 1980).
  • „Tělo, a pouze ono, je schopno učinit viditelným, co je neviditelné: duchovní a božské. Bylo stvořeno, aby přenášelo do viditelné skutečnosti světa tajemství skryté od věčnosti v Bohu, a tak bylo jeho znamením“ (20. února 1980).
  • „Člověk se nestává Božím obrazem ani tak v momentu samoty, jako spíše v momentu společenství“ (14. listopadu 1979).

 

2. „Slovo se stalo tělem, aby se tělo stalo slovem“ 

Zmíněným axiomem si (…) dovoluji tvrdit, že ženské i mužské tělo je na základě tajemství Vtělení povoláno k tomu, aby bylo jednak slovem k druhému a o druhém (ve smyslu jazyka lidské lásky a zároveň výpovědi o totožnosti osoby opačného pohlaví), a zároveň slovem k Druhému a o Druhém (ve smyslu jazyka modlitby a výpovědi o Bohu, obrazu Boha). Chci naznačit, že lidské tělo je a má se stále více stávat slovem k druhému člověku a o člověku a také slovem k Bohu a o Bohu.

Pramen: Pavel Vojtěch Kohut: … aby se tělo stalo slovem. Communio 4 (2006), str. 367-368.

 

3. Co tělo šeptá o Bohu a… o nás samých

Řeč těla nám v prvé řadě sděluje, že nejsme osamocenými bytostmi. Prostřednictvím těla se náš život zviditelňuje ostatním a vnější události zasahují naše nitro. Prostřednictvím těla jsme součástí světa, která nás obklopuje. Díky němu také chápeme, že jsme si sami nedarovali život: naše tělo se obdivuhodným způsobem utvářelo v lůně naší matky. Tělo nás vybízí, abychom přemýšleli nad svým původem – odkud pocházím? A tělo nám slovy Bible odpovídá: „Tvé ruce [Bože] mě ztvárnily (Jób 10,8); vytvořil jsem tě v životě matky…“ (srov. Jer 1,5). (…)

Na našem těle jsou viditelné stopy toho, který nás utvářel, Stvořitele, který konal skrze lásku našich rodičů. Proto naše tělo na prvním místě „říká“, že jsme byli stvořeni, že jsme „synové a dcery“. (…)

Tělo nám také sděluje mnohé o lidech, kteří nás obklopují, a dovoluje nám vést s nimi dialog. Natažená ruka je znamením pomoci, úsměv je znamením souhlasu, objetí je gestem přijetí. V setkání muže a ženy nám tělo umožňuje projevit lásku maximálním způsobem, a to až tak, že se stáváme jedním tělem. Tělo, ve kterém prožíváme svou intimitu, nás otevírá intimitě druhých a dovoluje nám sdílet s nimi jeden svět.

Proto nás tělo zve k objevení toho druhého a jeho přijetí v nás. V setkání muže a ženy tělo hovoří skrze sexualitu, jazykem manželské lásky. Ten je (…) těžké se naučit – komunikovat jím je umění. Pouze ten, kdo ho plynule ovládá, kdo se vyhne pravopisným chybám a použije správná slova, dokáže v plnosti lásky využít všechny jeho možnosti.

Nyní už chápeme, proč je tělo pro člověka tak důležité – protože je schopné vyjádřit lásku. Připomíná nám, že z lásky pocházíme a k lásce směřujeme. Připomíná nám, že náš život přináší ovoce v lásce.

V prvním Janově listě (1 Jan 4,8) čteme, že Bůh je láska, není to nějaká vzdálená, osamocená a do sebe uzavřená bytost. Je naopak úplnou a věčnou láskou mezi Otcem a Synem, kteří jsou sjednoceni v Duchu Svatém. Bůh nežije v monologu, ale v neustálém dialogu lásky a života. A toto tajemství svého vnitřního života chtěl sdělit i nám skrze tělo – do těla je možné vepsat Boží obraz, protože Bůh je láska. Když přijímáme své tělo s vděčností, vítáme ho jako dar, když jím vyjadřujeme ostatním lásku, akceptaci a pomoc, pak do něho Bůh otiskuje svoji pečeť, stává se skrze něj viditelným a projevuje se ve světě. Tehdy jsme mu podobní.

Pramen: Papežský institut Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny: Učit se milovat. 30 otázek, jak nepokazit to nejdůležitější dobrodružství v životě. Paulínky, Praha 2015, str. 20-25. Překlad: Kateřina Bláhová a Karel Skočovský. Zdůraznění přidáno.

 

Prevzaté: www.signaly.cz