Motto:
„Utrpení manželské dvojice, která zjistí, že je neplodná, je velké.
„Co mi chceš dát? – prosí Abraham Boha – Jsem stále bezdětný“ (Gn 15,2). „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu!“ křičí Ráchel na manžela Jákoba (Gn 30,1).“ (KKC, čl. 2374)
Hlavní myšlenky:
Početí nového lidského života (prokreace) svou důstojností nesrovnatelně převyšuje rozmnožování ostatních živočichů (reprodukci). Nejedná se totiž o čistě „biologickou“ skutečnost. Rodiče při ní spolupracují s Bohem, který v okamžiku početí tvoří lidskou duši.
Početí dítěte má být završením, plodem manželského sexuálního aktu, při kterém se muž a žena jeden druhému v lásce darují a společně (jako „jedno tělo“) se otevírají Božímu působení – požehnání plodnosti. Takto počaté dítě je pak viditelným znamením manželské lásky a jednoty, a současně Boží přítomnosti uprostřed manželského společenství.
Každé dítě má nezcizitelné právo „být plodem specifického úkonu manželské lásky svých rodičů“, tedy být počato při jejich vzájemném úplném sebedarování jako tělesného výrazu jejich manželského pouta.
Tím se zdůrazňuje vztah mezi manželskou láskou a početím dítěte a výjimečnost a nenahraditelnost „manželského sexuálního aktu“. Jako je manželství jediným správným „prostředím“ pro narození a výchovu dětí, je manželský sexuální akt jediným morálně správným „prostředím“ pro jejich početí. Dítě je tak počato „manželským způsobem“, při aktu, který je vyhrazený pouze a jen manželům a je jedinečným výrazem „manželské lásky“.
Dítě počaté v laboratoři není bezprostředně „plodem“, důsledkem, gesta manželské lásky. Jeho početí je „produktem“ určitého „technologického postupu“. Rodiče jsou tak při početí dítěte nahraditelní a jsou nahrazeni třetí osobou. Skutečnost, že jsou manželé, při tom nehraje podstatnou roli. Nejsou to oni, kdo počali dítě. Svoje manželské „privilegium“ předali někomu jinému. Sami v procesu početí dítěte mají funkci pouhých dárců biologického materiálu. Role otce při početí „ve zkumavce“ spočívá pouze v masturbaci.
Oplodnění pomocí metod asistované reprodukce tedy odporuje posvátné povaze předávání lidského života (prokreace), důstojnosti dítěte i rodičů, kteří mají na předávání života s Bohem spolupracovat.
Katolická církev považuje za morálně nepřijatelné všechny postupy „asistované reprodukce“, které nahrazují pohlavní styk manželů, tj. umělé oplodnění „in-vitro“ (mimo tělo ženy) a inseminaci (a to i spermatem manžela). Tyto metody jsou špatné i v případě, že při nich nedochází k usmrcení embryí.
Církev naopak podporuje všechny formy (hormonální, chirurgické a jiné) léčby neplodnosti, které napomáhají manželskému pohlavnímu styku, aby dosáhl svého přirozeného cíle: početí dítěte v těle ženy. I u nás existují katoličtí lékaři schopní odborně manželům pomoci (např. metodou NAPROHELP).
Zcela zásadní pomocí při diagnostice i léčbě neplodnosti jsou moderní metody tzv. přirozeného plánování rodičovství. Je důležité, aby se je manželé dobře naučili.
Je třeba dodat, že každé dítě, ať už je počato jakkoli, je Bohem milované, chtěné a obdařené stejnou důstojností člověka stvořeného k Božímu obrazu a povolaného ke spáse.
Utrpení manželský párů, které nemohou počít či donosit dítě, je veliké. Tyto páry si zaslouží citlivou a chápající lidskou podporu, doprovázení v modlitbě a praktickou odbornou pomoc.
Otázky k diskusi a dalšímu promýšlení:
- V Bibli najdeme mnoho příkladů manželských párů, které prožívaly bolest neplodnosti. Znáte některé? Proč myslíte, že Bible tak často o (ne)plodnosti hovoří?
- Katolická církev věří, že lidská duše je při početí bezprostředně stvořená Bohem. Tím se rozmnožování člověka liší od zvířat. Proč početí člověka nemůže být čistě biologická událost? Z jaké pravdy víry týkající se přirozenosti člověka tento závěr vyplývá?
- Na druhou stranu je pravda, že Bůh nedává život dítěti bez spolupráce s rodiči. Pokud se spojí přiměřeně zdravá spermie s dostatečně zdravým vajíčkem a všechno běží podle přírodních zákonů, nový člověk jednoduše vznikne. Znamená to, že Bůh je ve své stvořitelské moci nějak podřízený přírodním zákonům? Když v laboratoři zaneseme jehlou spermii do vajíčka a dojde k početí, znamená to, že jsme Boha „přinutili“ stvořit nového člověka?
- Katolická církev jednoznačně odmítá umělé oplodnění, které nahrazuje pohlavní styk. Jak se ale staví k umělému oplodnění u hospodářských zvířat? Proč je rozdíl mezi etikou prokreace (předávání lidského života) a reprodukce (rozmnožování u jiných forem života)?
- Lidský život je posvátný v každé fázi, ať už došlo k početí jakýmkoli způsobem. Přemýšleli jste někdy o tom, že způsob početí může být nemorální, odporující důstojnosti člověka, a přesto dítě počaté i nemorálním, nedůstojným způsobem, je bez výjimky Bohem milované, chtěné a obdařené nezcizitelnou důstojností? (Nejvíce je tento rozdíl zřejmý u početí v důsledku znásilnění: dítě takto počaté má stejnou důstojnost jako všechny jiné děti, a přesto můžeme tvrdit, že tento způsob početí je hluboce nemorální a nemělo k němu dojít.)
- Proč myslíte, že na ulicích vidíme v posledních letech tolik dvojčat?
- Myslíte, že dostatečně znáte plodnost muže a ženy? Dokázali byste určit počátek a konec potenciálně plodného období v cyklu ženy? Kolik dnů trvá biologické plodné okno u zdravé ženy, pokud je zdravý i její manžel? (Tj. kolik dnů v cyklu může pohlavní styk vést k početí?) Poznali byste, že se pravděpodobně blíží ovulace? Jak byste mohli zjistit, jestli u ženy vůbec dochází k ovulaci? Kolik žen ze sta pravděpodobně otěhotní, pokud mají styk v nejplodnějším dnu cyklu? Víte, co znamená výraz „nedostatečná funkce žlutého tělíska“ a jak se pozná?
- Jaké metody „přirozeného plánování rodičovství“ znáte? Jak mohou manželům pomoci zvýšit pravděpodobnost početí dítěte? Mohou být užitečné při diagnostice a léčbě neplodnosti? Jak?
- Neplodností dnes trpí nemalá část párů. Myslíte, že je důležité se tomuto tématu věnovat i během přípravy na manželství? Dokážete si připustit, že by se tento problém mohl týkat i vás?
- Kolem léčby neplodnosti existuje mnoho „lidových“ rad a pověr. Znáte některá taková dobře míněná (ale dost pochybná) doporučení?
- Možná máte osobní nebo zprostředkovanou zkušenost s bolestí neplodnosti. Co podle vás páry v takové situaci nejvíc potřebují? Co určitě nechtějí od svých blízkých slyšet? Co naopak ano? Jak je můžeme podpořit?
- Co jste před zhlédnutím videa o asistované reprodukci věděli o tom, jak se k ní staví katolická církev? Snažili jste se najít některé další zdroje, které by vám pomohly učení církve lépe pochopit?
- Pokud byste zjistili, že nemůžete mít vlastní děti, myslíte, že byste se rozhodli pro adopci nebo jinou formu péče o dítě? Z čeho mají manželé při adopci podle vás největší obavy?
Doporučená literatura:
- Kongregace pro nauku víry (2009/pův. 2008): Dignitas personae. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
- Kongregace pro nauku víry (2007/pův. 1987): Donum vitae. Brno: Hippokrates.
- Lázničková, L. a CENAP (2003): Přirozené plánování rodičovství. Neplodnost. Brno: CENAP.
- Saakeová, J. (2013): Naděje pro Chanu. Praha: Samuel.
Internetové odkazy:
- Etické problémy asistované reprodukce
- Neplodnost a asistovaná reprodukce z pohledu katolické církve
- Metoda NAPROHELP – pomoc neplodným párů pomocí eticky přijatelných postupů medicíny
Doplňující texty:
1. Vaše láska je kompletní a plodná
„Párům, které nemohou mít své vlastní děti, říkám: Bůh vás nemiluje méně; vaše láska jednoho k druhému je kompletní a plodná, když jste otevření pro druhé, potřebám apoštolátu, potřebám chudých, potřebám sirotků, potřebám světa.“
(Jan Pavel II., homilie na mši pro rodiny, 13. 2. 1982)
2. Jak (ne)pomáhat páru, který nemůže mít děti
„Problémy s plodností jsou velice osobní záležitost. Jestliže se rozhodnu vám o nich vyprávět, znamená to, že naše přátelství posouvám na hlubokou úroveň důvěry. Než budete vyprávět můj příběh někomu dalšímu, požádejte mě prosím o svolení.
Většina problémů spojených s plodností je zdravotní povahy, často se jedná o řadu navzájem propojených věcí. Neplodnost vyvolává stres, ale velice zřídka je stres příčinou neplodnosti. „Uvolnit se“ není lékem na endometriózu, „uvolnění“ neotevře neprůchodné vejcovody, neumožní poškozené spermii oplodnit vajíčko, nedá do pořádku hormonální nerovnováhu související s opakovanými spontánními potraty ani nezmění pravděpodobnost, že donosím dítě s genetickými vadami.
Nesnažte se mě přesvědčovat, že moje neplodnost se vyřeší, když dítě „prostě adoptujeme“. Adopce může (nebo nemusí) být součástí Božího plánu pro nás, ale jak neplodnost, tak adopce jsou záležitosti, kde je potřeba postupovat pěkně krok za krokem. Možná budeme potřebovat přiměřené období smutku za biologické dítě, které možná nikdy nebudeme mít, než budeme vůbec schopni uvažovat o adopci. A i když jsem si jistá, že znáte někoho, kdo dítě adoptoval a pak otěhotněl, statisticky vzato adopce mé šance na budoucí těhotenství nezvyšuje.
Prosím, nenabízejte mi rady, pokud o ně nepožádám. Už jsme nejspíš slyšeli (a vyzkoušeli) všechny: boxerky, dovolenou a různé sexuální postupy, které by mohly zvýšit naši naději na početí. Je možné, že byste se v naší situaci rozhodli úplně jinak, ale nejste v ní, tak si prosím nechte svoje názory pro sebe, pokud si nemyslíte, že jednáme v příkrém rozporu s jasnými biblickými principy.“
Zdroj: Saakeová, J. (2013). Naděje pro Chanu. Praha: Samuel, str. 93.
3. Podněty pro pastoraci
„Umělé mimotělní oplodnění vlastním i cizím dárcem je dnes považováno v medicíně za standardní postup. Pro katolíka je ale oboje nepřijatelné (srov. KKC, odst. 2373-2379). Pastorace neznamená ani jen vyložit a obhájit mravní zásadu, ani jen doporučit adopci, ale doprovázet na cestě přijetí situace a nalezení dobré náplně života. Je třeba počítat s tím, že pro řadu věřících lidí je těžko přijatelná skutečnost, že není morálně dovoleno něco, co je (technicky, medicínsky) možné a co by mohlo vést k naplnění velké a nesporně dobré touhy po dítěti.“
Zdroj: Opatrný, A. (2014). Pastorace zvláštních skupin. Červený Kostelec: Pavel Mervart, str. 129.
4. Otázka adopce
„Některé páry mají k adopci delší cestu vývoje, jiné jí nemohou dosáhnout, ač chtějí, a konečně někteří jsou a budou pro ni nezpůsobilí. Rozhodně ji nelze někomu lehkovážně doporučovat nebo dokonce vnucovat. Je to řešení dobré, ale nese zcela specifické obtíže, kterým navíc okolí zpravidla nerozumí.“
Zdroj: Opatrný, A. (2014). Pastorace zvláštních skupin. Červený Kostelec: Pavel Mervart, str. 129-130.
Prevzaté: www.signaly.cz